PROBLÉM S REPRODUKCÍ – NOVĚ DIAGNOSTIKOVANÉ INFEKCE

Potvrzení březosti u feny a narození vrhu štěňat je pro chovatele radostná událost, ale mnohdy nemusí dopadnout podle očekávání. V chovu výmarských ohařů se objevují problémy s plánovanou reprodukcí – v posledních letech více než 1/4 nakrytých fen nezabřezla nebo potratila. Feny mohou nezabřeznout nebo potratit z mnoha důvodů, včetně genetických a vývojových vad, z důvodu infekčních nemocí a nebo malnutrice. Úrazy a pokročilejší věk feny se mohou také podílet na vyšším riziku abortů. Samozřejmě statistikou by mohl zahýbat i špatně naplánovaný termín krytí, ale předpokládám, že zodpovědní chovatelé už nešetří na stanovení vhodné doby pro krytí formou vaginálních stěrů nebo lépe stanovením hladiny progesteronu. V poslední době se mezi chovateli zvyšuje zájem o péči a hygienu chovu, jsou snadněji dostupné různé zajímavé informace a více se chovatelé se svými pochybnostmi obrací na veterinární lékaře. Stoupá i objasněnost problémů s reprodukcí. Dříve se tolik nepátralo po příčině, chovatelé nebyli ochotní investovat do diagnostiky a také vyšetřovací metody nebyly na tak pokročilé úrovni. Pomocí laboratorního vyšetření a díky prováděným pitvám štěňat u neonatálního úmrtí se zjistilo, že z infekčních příčin potratů nebo úmrtnosti čerstvě narozených štěňat lze vykultivovat i identifikovat původce virové (např. Herpes virus) nebo bakteriální (např. E.coli infekce, Streptokoky, Salmonela, Bruceloza, Chlamydioza a Mycoplasmata).

O Herpesviroze pojednávala celá kapitola v dřívějším čísle Zpravodaje. V současnosti se můžeme nově setkat i s tím, že majitelé krycích psů vyžadují od fen vyšetření na chlamydiozu a mykoplasmozu, na patogeny, kteří se mohou přenést i přímo pohlavním stykem během krytí. Způsobují mimo jiné reprodukční problémy, jako jsou záněty dělohy, nezabřezávání a potraty u fen a záněty močové trubice, předkožkového vaku a nadvarlat a dokonce až neplodnost u psů. Právě potrat ve vyšším stupni březosti, či ztráta části nebo většinou celého vrhu štěňat je pro majitele feny tak tragickou událostí, že jej donutí hledat příčinu. Laboratorním vyšetřením se pak lze zpětně dopátrat až k těmto infekcím u rodičů. Chovní jedinci, u kterých byla prokázána mykoplazmoza nebo chlamydioza, by měli být dočasně vyřazeni z chovu, přeléčeni antibiotiky a následně pak znova testováni na přítomnost patogenů. Protože léčba fen během březosti u těchto nemocí není možná z důvodu teratogenních účinků používaných antibiotik (vyvolávajících vrozené vývojové vady u plodů), může i majitel testované feny s negativním výsledkem požadovat aktuální test od majitele krycího psa, aby zabránil přenosu konkrétních patogenů do svého chovu.

Mezi faktory, které mohou zvyšovat riziko vzniku mykoplazmozy nebo chlamydiozy, patří poruchy imunity, nevhodná hygiena chovu, stres zvířat nebo nadměrný infekční tlak v místech s vysokou koncentrací psů. Uvedené bakterie nezpůsobují jen potraty, mohou se vyskytovat i na sliznicích spojivek nebo dýchacích cest a vyvolávat tak v kombinaci s dalšími patogeny hnisavý výtok z očí, kašel nebo až zápal plic. Pokud se ale objeví v močo-pohlavních cestách a tyto zvířata nejsou léčena, následky pro jejich reprodukci bývají tragické.

Zodpovědný chovatel by se měl co nejvíce snažit chránit svá zvířata a svůj chov. Proto se nelze divit, že majitelé kvalitních zvířat (jak psů tak ale i fen) se obávají pohlavně přenosných nemoci a zavlečení infekcí do svého chovu, stejně tak jako ztráty celých vrhů nebo nařčení o neplodnosti. Pokud se někomu zdají podmínky přehnané, nic mu nebrání vybrat si pro krytí jiné chovné zvíře. Ovšem investovat několik set korun do vyšetření se v nákladech na celé krytí a odchov štěňat jistě ztratí.

MVDr. Hana Jurášková,
chs. Sachmet