STÁRNOUCÍ VÝMARSKÝ OHAŘ JAKO GERIATRICKÝ PACIENT

Stárnutí je přirozený proces vývoje živého organismu, a i když je veterinární medicína v dnešní době na velice pokročilé úrovni, nastane ve vztahu s naším čtyřnohým kamarádem nakonec stejně situace, která je postupně nevyhnutelná. Dá se to samozřejmě říct i naopak, šťastný to pes, který se dožije tak vysokého věku, že zestárne po boku svého majitele.

Výmarský ohař se jako velké plemeno dožívá v průměru 12 až 13 let a jako psa seniora jej můžeme nazývat od věku 7 – 8 let. Právě v této době se mohou objevovat první příznaky stárnutí. Obecnými příznaky stárnutí jsou pozorovatelné změny v chování (spavost, menší aktivita, pomalejší pohyb, vyhledávání tepla a klidu), „šedivění“, zhoršování smyslů (sluch, zrak) a u starších jedinců se může vyskytovat obezita. Projevy různých onemocnění, jako jsou kašel, nadměrné pití nebo močení, problémy s trávením, ztráta svalové hmoty, … i to všechno mohou být následné projevy nemocí ve stáří.

K napsání tohoto článku mě mimo jiné vedly často slýchané argumenty z ordinace, kdy přicházeli majitelé s různě nemocným psem seniorem a po stanovení potencionální diagnózy se velice rychle uchylovali ke konstatování, že jejich pes už je vlastně starý a jestli jeho léčba nebude jen nějakým prodlužováním. Samozřejmě jsou specifické situace, kdy je potřeba se i nad tímto zamyslet, ale nelze všechny staré psy „házet do jednoho pytle“ jen proto, že jsou staří … ba právě naopak, v tomto věku od nás pes zasluhuje nejvíce pozornosti. Byl nám na blízku celý svůj život, byl vždy připravený nás vítat, plnit naše povely a potěšit nás, když nám bylo smutno. Proto mi přijde velice sobecké jen říct, že je už starý a že jeho nemoci bohužel patří k věku.

Ano, jeho nemoci lze přisuzovat věku, ale „věk není diagnóza“, a dá se pro něj i tak mnohé udělat. Jako první, co se vždy snažím klást na srdce majitelům stárnoucích psů je, aby nezapomínali na prevenci. Základem by mělo být podrobné klinické vyšetření doprovázené odběrem krve a vyšetřením vzorku moči prováděné alespoň jednou ročně od počátku seniorského věku. Není to zase tolik, co by se nedalo finančně a časově zvládnout a je to obrovská naděje pro vašeho psa, že takto přijdete s předstihem na různá onemocnění, které se prozatím v celé své šíři neprojevily. Nespoléhejte se jen na prohlídku během každoročního očkování, ta je často jen povrchová, zrychlená a zaměřená na aktuální zdravotní stav. Odběrem krve lze obecně sledovat parametry ledvin (urea, kreatinin), jater (ALP, ALT, AST), hladinu krevního cukru pro vyloučení diabetu (glukóza), štítnou žlázu (T4, TSH) a minerální rovnováhu (Na, K, Ca, P). Z krevního obrazu se dá usuzovat o počtu krvinek, kde jejich diferenciální rozpočet může odhalit skrytě probíhající zánět v organismu, hematokrit (hustotu krve) a počet krevních destiček. Z vyšetření moči se pozná její hustota a zároveň koncentrační schopnost ledvin, pod mikroskopem se ze sedimentu dají určit močové kameny, případně probíhající bakteriální infekce močového měchýře, u psa samce je potřeba myslet i na vyšetření prostaty.

Proč je u starého psa tolik důležitá prevence? Velice dobře se to dá vysvětlit na dvou příkladech:

Játra a ledviny – jsou orgány, které „jsou schopny pracovat“ až do 75% svého poškození a na psovi stále nepoznáte, že může mít problém. Až se potom kapacita zdravé tkáně ledvin sníží pod daných 25%, teprve tehdy může začít majitel pozorovat častější pití a močení – jeden z hlavních příznaků chronického selhání ledvin. Bohužel ale oněch 75% tkáně ledvin je již nenávratně poškozeno. Proto by mohlo vyšetření krve s předstihem poukázat na to, že se na ledvinách „něco děje“ a touto dřívější diagnostikou a vhodně zvolenou terapií včetně diety by se zvýšila pravděpodobnost, že by náš čtyřnohý kamarád mohl žít delším a kvalitnějším životem.
Zubní kámen – „starý pes má špatné zuby“ (klasické konstatování), ale prevencí by se zase dalo o stav jeho zubů pečovat a tím předejít následným problémům ve stáří. Pokud pominu případnou ztrátu několika zubů z uvolnění závěsného aparátu vlivem nánosů zubního kamene a obtěžující zápach z tlamy (s tím pes může žít a přijímat potravu), nebezpečím zubního kamene je samozřejmě bolestivost v tlamě a hlavně probíhající zánět dásní. Zubní kámen je infikován nánosem bakterií, které se přes zánět dásní neustále dostávají do krve a putují krevním řečištěm. První místo, kde se mohou tyto bakterie usazovat je srdce a jeho chlopně a postupem času i toto může být jeden z důvodů vzniku projevů srdečního selhávání. Ale co si řekne majitel po stanovení diagnózy srdeční selhání? Že jeho pes je starý a už má problémy se srdcem, to se dalo čekat … ale že to mohl třeba i několik let nazpět částečně ovlivnit pravidelnou péčí o jeho zuby, to už si neuvědomí. Další místo pro záchyt bakterií ze zubního kamene mohou být právě již zmíněné ledviny a játra, kde vznikají mikroabscesy a tím se opět snižuje množství zdravé funkční tkáně těchto orgánů.

Klinické příznaky stárnutí podle systémů – a co můžeme pro psího seniora udělat :

Kůže – ztráta lesku, řídnutí, zvýraznění otlaků, snížení elasticity kůže – péče o srst, přidání přípravků s Ω kyselinami, lepší ubytování starého psa
Oči a víčka – zákal čočky, degenerace sítnice, úbytek světločivných buněk, nezhoubné novotvary víček, hromadění pigmentu – péče o oči, vyplachování borovou vodou, řešení novotvarů, dokud jsou malé, kontrola hladiny krevního cukru
Krevní a dýchací aparát – chronický zánět průdušek, vyšší produkce hlenu v dýchacích cestách a vyšší riziko infekce, sklerotizace cév, srdeční vady (degenerativní onemocnění chlopní, zvětšení srdečních komor, zbytnění srdečního svalu) – předcházení podchlazení psa, nepodceňovat kašel u starého psa, nepřetěžovat ve vysokém věku, pravidelné kontroly vet. lékařem poslechově srdce nebo lépe RTG hrudníku (srdce a plic)
Trávicí trakt – onemocnění zubů a dásní, snížená produkce trávicích šťáv, nižší vstřebávání živin a jejich horší využívání – péče o zuby, kvalitní krmení, kontrola konzistence a barvy stolice, udržování optimální hmotnosti zvířete
Játra – ukládání tuku a fibrotizace na úkor funkční jaterní tkáně, malá produkce žluči – nepřekrmovat, naopak ale nepodceňovat stavy nechutenství a hubnutí, stav stolice, zabarvení sliznic
Ledviny – fibrotizace nebo zmenšení ledvin na úkor funkční tkáně, nižší filtrace krevní plazmy, inkontinence moči – sledovat množství vypité vody, produkci moči, zabarvení proudu moči
Pohlavní aparát – zvětšení prostaty u samců, cysty vaječníků u samic, nádorové onemocnění mléčné žlázy u feny a pyometra či jiný výtok z pochvy – sledovat nadměrné olizování, bolestivost při pohybu, míru pití a močení, zvířata vyřazená z chovu pro věk lze preventivně kastrovat, sledovat a pravidelně pohmatem kontrolovat všechny oddíly mléčné žlázy
Pohybový aparát – úbytek svalů, křehčí kosti, zmenšení objemu chrupavčité tkáně, degenerace chrupavčité tkáně a tím i kloubů, degenerace meziobratlových plotének – psa vzhledem k věku nepřetěžovat, sledovat jeho neochotu k pohybu, lze podávat doplňkové kloubní výživy, u degenerativních změn tlumit bolest pomocí veterinárních preparátů

U starších zvířat jsme právě tímto pravidelným sledováním zdravotního stavu schopni předejít některým onemocněním, která by mohla mít vážné a až fatální důsledky. U geriatrického pacienta má řada onemocnění vážnější průběh než u psa mladého. A proto by zodpovědný majitel měl svého svěřence alespoň jednou za rok nechat celkově vyšetřit a dbát i na jeho pohodlí a zdraví na sklonku jeho života.

Pokud pak ale nastane čas, kdy je potřeba se s naším kamarádem rozloučit, apeluji na možnost provedení zákonem povolené šetrné euthanasie u zvířat. Ve veterinární medicíně, bohužel na rozdíl od té humánní, můžeme našemu čtyřnohému kamarádovi pomoci od bolesti, od nedůstojného života a ukončit tak jeho trápení. Neberte ho jen z ordinace domů se slovy, že „už to nějak dožije“ … není z pohledu medicíny nic horšího než představa postupně umírajícího psa … i když nakonec třeba umře doma, ve své boudě. Jde o způsob jeho odchodu, protože nikdy to není otázka několika hodin nebo jednoho dne. Majitel si musí uvědomit, že sice v dobré víře bere psa domů do známého prostředí, ale jak asi jeho pes musí s největší pravděpodobností trpět a často sám, při postupném selhávání jednoho nebo více orgánů vedoucích k nevyhnutelnému konci?

Věřím, že pro majitele je to velice těžké rozhodnutí, ale nenechejte svého kamaráda trpět jen proto, že nedokážete sebrat síly a rozhodnout za něj … pokud už opravu nastal jeho čas, bude Vám vděčný za své „vysvobození“.

MVDr. Hana Jurášková,
ch.s. SACHMET