Obezita

     Stejně jako lidé mohou i naši psi trpět mírnou nadváhou až obezitou. Obezita je patologický stav charakteristický nadbytečným ukládáním tuku a je způsobena příjmem energie, který je vyšší než kalorický výdej v určitém stádiu života. Pro každé plemeno je stanoveno chovatelskými standardy kromě popisu těla, velikosti a zbarvení, také přibližné váhové rozmezí. U výmarského ohaře je doporučená hmotnost pro psa přibližně 30-40 kg, pro fenu 25-35 kg. Uvedené hmotnosti jsou ale především orientační, důležité je se řídit základními ukazateli jejich fyzické kondice vzhledem ke stavbě těla a síle kostry. Pokud se nám zdá, že nelze snadno nahmatat žebra a pas zvířete, tj. přechod hrudníku a břicha není příliš znatelný či splývá, můžeme hovořit o nadváze či mírné obezitě. Pokud máme psa neustále před očima, jeho postupné nabírání na váze nám může uniknout. Jedním z všeobecných příznaků může být i situace, kdy musíme povolit psovi obojek, pes se pomaleji pohybuje a delší pohyb mu může dělat problémy, při aktivitě zrychleně dýchá a pokud je mu to dovoleno, prospí více času než obvykle.

Výmarský ohař jako lovecké plemeno by měl být aktivní pes udržovaný v pracovní kondici. Jeho atletické svalovité tělo by optimálně nemělo mít více než 15-20% tukové tkáně. Psi ale v určitých životních etapách jsou k obezitě náchylnější, např. ve vyšším věku a také kastrovaná zvířata trpí nadváhou i dvakrát častěji. Důležité je ale odlišit obezitu od zvýšené tělesné hmotnosti způsobené akumulací tkání nebo tekutin, např. při svalové hypertrofii nebo při retenci tekutin u ascitu. Jen ojediněle je příčinou obezity u psů endokrinní porucha nebo polyfágie (nadměrná žravost) vyvolaná léky.

Většina případů obezity je zapříčiněna překrmováním, často spolu s nedostatkem pohybu. Nadváha se více vyskytuje u zvířat krmených doma vařenou stravou a zbytky z kuchyně než u těch, kterým jsou podávaná komerční krmiva. Zvládnutí obezity je důležité, protože nadváha bývá spojena s dalšími zdravotními problémy. Zvyšuje se riziko poškození kloubů a kardiovaskulárního systému, poruchy metabolismu jako je insulinová rezistence, intolerance glukózy a diabetes mellitus. Zvířata špatně tolerují vyšší teploty prostředí, feny hůře zabřezávají, mohou se častěji vyskytovat komplikace při anestezii a obézní zvíře mívá také chronické problémy s kůží.

            Korekce hmotnosti je u zvířat výrazně jednodušší než u lidí, protože psi jsou plně závislí na krmivu, které jim během dne podáme. Proto jsme my jako majitelé plně zodpovědní za jejich nepřiměřenou hmotnost. Hlavním problémem je krmení od stolu. Když pominu to, že lidské jídlo je pro psy nutričně nevyvážené a že kořeněná strava je pro ně absolutně nevhodná, tak v neposlední řadě pes nemá v domácnosti sloužit jako odpadkový koš pro nedojedené zbytky pokrmů. Řešením by proto měla být organizovaná redukce tělesné hmotnosti zvířete v podobě sníženého příjmu krmiva a zvýšeného pohybu. Pouhé striktní omezení přijmu potravy není ta nejvhodnější cesta, protože při hladovění se v organismu uvolňují ketolátky. Jejich nadbytek mění pH a nestačí se kvůli nedostatku glukózy metabolizovat. Dlouhodobé hladovění nevyvolává ani tak rychlé ztráty tělesného tuku jak tkáňových bílkovin a proto pes hladovkou ztrácí především svalovou hmotu. Majitel by se měl proto snažit o kontrolované snížení přísunu energie. Přibližný denní příjem kalorií u dospělého psa s optimální hmotností je 60 - 85 kcal/kg živé hmotnosti. Nejběžněji praktikovanou dietou bývá pouhá redukce krmné dávky běžného krmiva. Tato metoda není ale z veterinárního hlediska příliš vhodná, protože pokud omezíme příjem běžného krmiva, omezíme tím i příjem vitamínů a minerálů, což může z dlouhodobého hlediska vyvolávat zdravotní problémy. Z tohoto důvodu je pro psí organismus šetrnější využít komerčně vyráběných veterinárních diet pro redukci tělesné hmotnosti.

            V kombinaci s každodenním vhodným pohybem (chůze, plavání, ...) by mělo být cílem redukovat tělesnou hmotnost psa o 1 - 2 % za týden. Nezbytné je také zajistit spolupráci všech rodinných příslušníků a lidí, kteří přicházejí s naším psem do styku. Pokud chce být chovatel zodpovědný, musí se také stát odolný vůči zlozvyku "žebrání". Důležité ale je, že chovatel musí v první řadě obezitu u psa rozpoznat a hlavně si ji připustit. Chovatel psa, myšleno jeho majitel, je ze zákona povinen dbát o jeho zdraví, pečovat o něj a předcházet různým nemocem. Z tohoto důvodu se může překrmování považovat až za týrání.

 

MVDr. Hana Jurášková,

                                                                                                                      ch.s. SACHMET

Sponzoři: