Vnější a vnitřní parazité u psů

K základní péči o psa patří mimo pravidelného očkování i ošetřování proti parazitům.

Ochranu psa proti VNĚJŠÍM PARAZITŮM, zejména proti blechám a klíšťatům, může chovatel provádět preventivně.

Blecha se jako úporný parazit velice rychle množí, snadno přenáší a špatně likviduje. Ohrožuje psa nejen svědivým bodáním a sáním krve, ale také přenosem dalších nemocí. Blecha je významným mezihostitelem tasemnice a pes se může pozřením blechy při vykusování ze srsti tasemnicí infikovat. Blechy mohou přenášet i různá bakteriální onemocnění (mor, brucelózu,  ...).  Čím dál častěji se také u psů projevuje i alergie na bleší kousnutí. Při masivním zablešení jsou dospělci blech snadno v srsti vidět. Živí se krví a produkují vajíčka (každá dospělá blecha až 50 vajíček denně), která ze srsti vypadávají do pelechu psa, do koberce, postele, gauče,  ... prostě všude, kde se pes pohybuje. Z vajíček se za 5 - 12 dní líhnou larvy, které se v prostředí dále vyvíjejí a živí se trusem dospělých blech vypadávajícím také ze srsti. Právě tento trus blech můžete v srsti vidět mnohem častěji než samotného dospělce. Pokud si nejste jisti, zda se skutečně jedná o bleší trus, můžete provést jednoduchý test. Bleší trus je vlastně natrávená krev, která reaguje při styku s peroxidem vodíku hnědnutím a pěněním. Dejte černé tečky na papírový ubrousek a polijte peroxidem. Pokud tečky pění, rozpouští se a mají hnědou  barvu, je test na přítomnost blech pozitivní. V tomto případě nestačí jen ošetřit psa, ale musíte se hlavně zbavit vývojových stádií blech z prostředí, kde se váš pes pohybuje.

 Klíšťata se stávají poslední dobou v našich klimatických podmínkách s mírnou zimou již celoročním problémem. Všechny druhy klíšťat v Evropě parazitující u psů patří mezi trojhostitelská klíšťata, to znamená, že různá vývojová stádia tohoto parazita (larva, nymfa a dospělec) sají krev u různých živočichů, čímž se zvyšuje pravděpodobnost přenosu mnoha onemocnění z rezervoárového savce (nejčastěji hlodavce) na psa nebo člověka. Označují se jako Vector-borne-diseases a jedná se o nemoci přenášené klíšťaty jakou jsou borelióza, erlichióza, babesióza, anaplasmóza, ... Mezi nejčastější druhy klíšťat u psů patří zástupci rodu Ixodes, Rhipicephalus a Dermacentor. Přisáté klíště před vytažením nenatírejte žádným krémem, olejem ani lihem pro jeho usmrcení. Při takovém "udušení" klíště vypouští v závěru svého života velké množství infikovaných slin. Navíc se takto ošetřené klíště snadněji přetrhne. Klíště ani rukou nevyrthávejte! Při jeho zmáčknutí mezi prsty dochází také k uvolnění tělesných tekutin klíštěte. Přisáté živé klíště proto uchopte do speciální pinzety a kývavým nebo točivým pohybem (v libovolném směru) klíště vytáhněte. Ranku po kousnutí vydesinfikujte nejlépe jodovým přípravkem a klíště zlikvidujte spálením. Zajímavostí je, že si lze nechat i klíště vyšetřit, zda toto konkrétní nepřenáší některou z výše uvedených nemocí. Vyšetření umožní rychle určit riziko nákazy a přijmout preventivní opatření k zabránění rozvoje onemocnění. Vzhledem ale k cenové náročnosti laboratorního vyšetření využívají tuto službu převážně lidé, kteří ojediněle naleznou klíště sami na sobě.

 

Pro preventivní ošetření můžeme vybírat z několika typů přípravků dostupných na trhu. Jedná se o antiparazitární obojky, pipety a tablety. Každý chovatel se orientuje podle vlastní preference.

Například výhodou obojků je jejich několikaměsíční (dle typu až osmi měsíční) ochrana a snadná aplikace (nasazení na krk) u psa. Nevýhodou ale je riziko ztráty obojku, často pes ošetřený obojkem "zapáchá" a opakovaným koupáním nebo plaváním ve vodě se účinnost obojku snižuje. Oproti tomu pipety se aplikují po rozhrnutí srsti přímo na kůži psa a  účinné látky se následně distribuují po celé kůži, což zaručuje ochranu zvířete. Vybrané druhy mají dokonce repelentní účinek (nebo také "antifeeding efekt" a "knock-down efekt") a najdete na trhu i pipety, jejichž účinná látka přerušuje vývoj vajíček a larev blech. Nevýhodou je nějakou dobu mastná srst v místě aplikace, pes by se po tuto dobu neměl namočit a také je potřeba pipety aplikovat častěji v 1-2 měsíčních intervalech, dle výrobce. V poslední době populární tablety s antiparazitárním účinkem mají tu výhodu, že se aplikují jednorázově a relativně snadno například v krmení nebo pamlsku a také, podle druhu, mohou působit i více měsíců. Pes se může ihned koupat a jeho srst není nijak změněna. Někdy se ale po pozření tablety u citlivých psů může vyskytnout zvracení, pak je daná terapie nejistá, a blecha s klíštětem se musí přichytit ke psu a zahájit sání krve, aby tak byla vystavena účinné látce a tím může docházet k přenosu výše zmíněných Vector-borne diseases. Tablety také nemají repelentní účinek.

 Záleží na každém chovateli, jakým způsobem se rozhodne chránit svého psa. Je potřeba si ale uvědomit, že pro zajištění maximální preventivní ochrany je nutno dodržovat přesné intervaly aplikací daných výrobcem. Podle publikované studie Parasites & Vectors 2014, není selhání terapie způsobeno rezistencí blech nebo klíšťat, ale s největší pravděpodobností selháním pravidelné aplikace ze strany chovatele.

Proti VNITŘNÍM PARAZITŮM ale neexistuje žádná ochrana.

Pravidelné odčervování je sice velice dobrý zvyk, ale spousta lidí si myslí, že po aplikaci odčervovacích tablet je navozena i celoroční ochrana psa, podobně jako u očkování. Jenže tak jednoduché to bohužel není. Po podání tablety účinná látka působí v těle psa maximálně 24 hodin. Pokud jsou v trávicím traktu v tu chvíli přítomni dospělí červi, tablety je zabijí a tyto parazity pak vidíme po odčervení mrtvé na povrchu trusu. Pokud ale pes pozře další vajíčka, třeba i v den odčervení, bez ohledu na podané tablety se vajíčka postupně vyvinou v dospělce, kteří dále parazitují ve střevech psa třeba až do dalšího odčervení. Pravidelné odčervování má smysl, ale medicínsky správnější by bylo před každým podáním tablet nechat koprologicky vyšetřit trus psa, zda neobsahuje vajíčka nebo larvy parazitů. Pokud by byl výsledek negativní, není nutné zvířeti tablety v danou chvíli podávat.

Škrkavka je hladký oblý červ se složitým vývojovým cyklem. Pes, který má ve střevě dospělou škrkavku, vylučuje stolicí její mikroskopická vajíčka. Tato vajíčka jsou velmi odolná a ve vnějším prostředí vydrží více než rok. Druhý pes se může nakazit trusem nebo i jen olíznutím takto kontaminované trávy. Vajíčka se postupným vývojem změní v larvy. Nedospělé larvy se provrtávají přes stěnu střevní, dostávají se do krevního řečiště, tudy do plic, odkud je pes vykašle, spolkne a larvy se tak dostávají zpět do tenkého střeva, kde se naposledy svlékají a pohlavně dospívají (=tracheální migrace). Tato cesta vývoje trvá asi 10 dní. Některé larvičky ale neputují krví do plic, ale jsou roznášeny dále po těle, kde se opouzdřují a jsou dočasně neaktivní (=somatická migrace). Tyto opouzdřené mikroskopické larvičky má ve svalech, játrech a jiných orgánech pravděpodobně každý pes. U březích fen pak dochází hormonálně k aktivaci těchto larev, které prostupují přes placentu do plodů  (=transplacentární infekce). Rovněž dochází u fen po porodu k přestupu larev do mateřského mléka (=laktogenní infekce) a štěňata se infikují při kojení. Proto již 14 denní štěně může mít v těle dospělé škrkavky, přestože bylo v kontaktu jen s matkou.

Možný je i přenos přes tzv. mezihostitele, např. hlodavce. Sežere-li hlodavce pes, larvička svůj vývoj v jeho střevech normálně dokončí. Stihneme-li to, neměli bychom psu dovolit požírat nalezené nebo ulovené hlodavce. Při nedodržení správné hygieny a nebo pokud se nechá chovatel od psa olizovat, může se i člověk nakazit škrkavkou od psa. Uvedeným způsobem pak putují nedospělé larvy lidským organismem a ukládají se například v podkoží nebo v oku (=larva migrans).

Pro chovatele by mělo být pravidlem odčervovat fenu např. před krytím, pak v době přibližně 3 týdny před porodem a po narození štěňat každých 14 dní společně s celým vrhem. Po odstavu a prodeji všech štěňat pak fenu samostatně odčervit a novým majitelům doporučit odčervovat štěně každý měsíc až do půl roku věku. Dále pak postupovat, jak je popsáno výše ohledně pravidelného odčervování nebo využití koprologického vyšetření.

 Tasemnice má drobnou hlavičku s háčky nebo přísavkami, kterými se drží povrchu střeva a za hlavičkou následuje několik až několik set článků. Poslední články obsahující zralá vajíčka se postupně uvolňují a odcházejí s trusem ven. Tyto články můžeme vidět jako drobné pohybující se zrníčka rýže nebo okurková semínka na trusu nebo v okolí řitního otvoru psa. Samotná dospělá tasemnice dráždí střevo, ubírá živiny a vylučuje toxiny. Tasemnice potřebuje ke svému vývoji mezihostitele. Jak již bylo zmíněno, může mezihostitelem být např. blecha a nebo u jiného druhu třeba hlodavec, zajíc, prase, ovce nebo skot. V těchto živočiších se z vajíčka vylíhne larvička, provrtá se stěnou střeva do tkání a zde v podobě boubele čeká na to, až celého mezihostitele nebo jeho svalovinu či vnitřnosti sežere definitivní hostitel - pes. V jeho střevě se boubel uvolní, hlavička se uchytí na stěnu střeva a články začínají dorůstat. Proto není vhodné krmit psu syrové tepelně neošetřené maso nebo dávat vnitřnosti ulovené zvěře. Krmíme-li psa klasicky syrovým masem, pak pouze určeným pro lidskou spotřebu, které prošlo veterinární prohlídkou. Díky faktu, že články často ulpí na srsti v okolí psí řiti, je možné přítomnost tasemnice zjistit snáze než invazi škrkavek a odčervení řešit s veterinárním lékařem.

MVDr. Hana Jurášková,

                                                                                                                                                             ch.s. SACHMET

Sponzoři: