Zánět vnějšího zvukovodu u psa - otitis externa

           Otitida je u psů velmi častým problémem, se kterým pacienti navštěvují veterinárního lékaře. Mnoho chovatelů ale závažnost situace podceňuje, přestože vidí psa, který neustále třepe hlavou, nervózně popochází, škrábe se na uších, až u toho kňučí bolestí a nosí hlavu nakloněnou na stranu postiženého ucha.

            Onemocnění postihuje psy různých plemen, v závislosti na jejich anatomické stavbě ucha, i když ani to nemusí být pravidlem. U loveckých psů s dlouhými převislými uši se otitida vyskytuje poměrně často a bohužel i opakovaně. Původce zánětu uší lze hledat v bakteriálních nebo kvasinkových infekcích, které se poměrně snadno množí v přirozeném ušním mazu. Patogeny se mohou do uší dostat například při častém výcviku na vodě v parném létě, z podestýlky nebo z prašného ustájení psa. Zdrojem podráždění uší s následným zánětem mohou být i parazitární infekce způsobené svrabem nebo demodexem. Stejně tak primární podráždění uší může vyvolat cizí těleso, například osina z trávy. Přítomnost cizího tělesa může být zvlášť nebezpečná z důvodu rizika zacestování travní osiny hluboko do zvukovodu, kde může způsobit i protržení bubínku. Často se opakující záněty uší bez zjevné příčiny mohou být projevem potravinové alergie či kožní atopie.

            Pro úspěšné zvládnutí terapie by měl veterinární lékař v první řadě provést výtěr z ucha na bakteriologické vyšetření a stanovení citlivosti patogenů na antibiotika, jelikož se v poslední době stále častěji objevují rezistence na běžně používané léčivé přípravky do uší. Následuje pak důkladné vyčištění zvukovodu kvalitním přípravkem k tomu určeným, který dokáže emulgovat a odstraňovat ušní maz a zároveň i odumřelé buňky, není dráždivý a brání přichycení patogenů např. pomocí glykotechnologií. Někdy může u chronicky se opakujících otitid pomoci výplach v celkové anestezii psa. Dalším krokem by měla být kontrola zvukovodu pomocí otoskopu, se kterým je veterinář schopen dohlédnout až k bubínku a zkontrolovat jeho celistvost. Samotná léčba spočívá v opakované aplikaci kapek se složením antibiotickým (proti bakteriím), antimykotickým (proti kvasinkám) a kortikoidovým (proti zánětu). Nezbytně nutná pro úspěch léčby není jen správná diagnóza a stanovení terapie, ale především zodpovědně spolupracující chovatel, který dbá pokynů veterinárního lékaře a je schopen pravidelně a přesně aplikovat léčivý přípravek po stanovenou dobu. K dispozici jsou kapky, které se musí aplikovat do zvukovodu několikrát denně v množství např. 3-5 kapek, ale vzhledem k tomu, že je nutno zavádět aplikátor kapek hluboko do zvukovodu, velice těžko se určuje přesný počet kapek. Pak zde opět hrozí riziko, že léčba nemusí být plně účinná, léčivého přípravku je v uších přítomno málo a následně se mohou vyvíjet další rezistence na použitá antibiotika a právě proto se záněty v uších při nedoléčení opakují. Výhodou může být aplikátor ve formě dávkovací pumpičky, která umožní zavedení přesného množství jedním střikem do ucha. Je naprosto nevhodné používat zbytek antibiotických kapek pro domácí samoléčbu občasným kápnutím dle vlastního uvážení. Právě s tímto aspektem se setkávám ve vlastní praxi, kdy řada chovatelů zahájí tuto samoléčbu, psovi se vlivem kortikoidů během jednoho až dvou dní velice rychle uleví od bolesti a tím pro ně veškerá samoléčba končí. Se správnou terapií má toto ale pramálo společného, a právě tímto přístupem k nedodržení doby léčby dochází ke vzniku rezistence na běžně dostupná antibiotika a tím se další terapie především komplikuje a pro chovatele v konečném důsledku výrazně prodražuje.

            Nebezpečím chronicky se opakujících zánětů zvukovodu je mimo jiné poranění, způsobené neustálým škrábáním uší a třepáním hlavou. Může se stát, že v ušním boltci dojde k prasknutí cévky a ušní boltec se naplní krví. Toto onemocnění, zvané othematom, je pro psa velice bolestivé a ve většině případů se musí řešit chirurgicky. U velice zanedbaných chronických otitid, kde došlo vlivem zánětu a dráždění ke zúžení zvukovodu na takovou míru, že jej nelze ani vyšetřit a ani nelze léčit roztoky, bývá jediným řešením chirurgické odstranění chrupavky a kůže zvukovodu.

 

autor: MVDr. Hana Jurášková www.sachmet.eu

foto poskytla veterinární farmaceutická firma Virbac www.virbac.cz

Sponzoři: